Daňová kontrola

Vzhledem k široké materii, kterou daňová kontrola zahrnuje, se v tomto článku zaměříme pouze na základní východiska a problémy. V některém z článků v dalších číslech se zajisté k daňové kontrole ještě vrátíme.

Nejprve je vhodné odkázat na relevantní právní úpravu, daňová kontrola je upravena zejména v ustanoveních § 85 – 88 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „DŘ“).

Daňová kontrola do jisté míry souvisí a je v souladu se základním cílem správy daní, kterým je dle § 1 odst. 2 DŘ „správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady.“. Je pravděpodobně nesporné, že v případě, kdy by daňovému subjektu nehrozilo doměření daně a možnost kontroly jím tvrzených skutečností, pak by pouze velmi málo daňových subjektů platilo daně (otázkou zůstává, zda by se takový daňový subjekt v České republice vůbec našel). Z tohoto důvodu je nutností, aby byl v právní úpravě institut daňové kontroly (či institut, který by plnil obdobnou funkci) zakotven. Daňová kontrola však musí být vedena v intencích zákona, což nemůže znamenat libovůli správce daně, v opačném případě by se daňová kontrola mohla stát nezákonnou.

Daňová kontrola znamená pro daňový subjekt velké množství povinností, daňový subjekt má však i značné množství práv. V souvislosti s právy daňového subjektu, a to dozajista nikoli pouze v souvislosti s daňovou kontrolou, lze připomenout rčení „Vigilantibus iura scripta sunt“, což v překladu znamená, že „Právo přeje bdělým“. V praxi daňové kontroly to může znamenat, že v případě, že daňový subjekt dostatečně nechrání své zájmy a práva, může to mít pro něj fatální následky. Poučovací povinnost správce daně je zakotvena v § 6 odst. 3 DŘ. Toto ustanovení stanoví povinnost správce daně poskytnout přiměřené poučení o právech a povinnostech daňového subjektu a to v souvislosti s úkonem, který správce daně učiní. To však pouze v případech, kdy je to potřebné, či v případě, kdy tak stanoví zákon. Nelze tedy očekávat, že správce daně bude daňovému subjektu radit, kdy a jaký úkon má učinit, jaké jsou možné prostředky ochrany a obrany daňového subjektu, co se dá ještě považovat za zákonný postup a co už je nezákonným excesem.

Daňový subjekt je povinen poskytovat správci daně potřebnou součinnost a všechny přiměřené prostředky, což je v souladu i se základními zásadami správy daní. Daňový subjekt je rovněž povinen zapůjčit správci daně doklady a další prostředky nezbytné pro správu daní (což bude stvrzeno a tyto budou navráceny zásadně do 30 dnů ode dne zapůjčení). Daňový subjekt je povinen umožnit správci daně jednání s kterýmkoli zaměstnancem, daňový subjekt má naopak právo být tohoto jednání přítomen. Daňový subjekt má rovněž povinnost předkládat důkazní prostředky, které potvrzují jeho tvrzení, má však rovněž právo navrhovat provádění důkazních prostředků, které nemá k dispozici (např. navrhovat výslech svědků apod.). S tím však souvisí i povinnost nezatajovat důkazní prostředky, pokud daňový subjekt ví, kde se nacházejí. Povinností je rovněž zajištění vhodného místa a podmínek k provádění daňové kontroly, k tomu je možno dodat, že daňová kontrola se provádí u daňového subjektu, případně na jiném místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější (např. v sídle daňového poradce či v místě, kde se nacházejí účetní doklady apod.). Tedy ani místo daňové kontroly není stanoveno automaticky, většinou se stanoví na základě vzájemné dohody mezi správcem daně a daňovým subjektem.

Relativně samostatným problém daňové kontroly je otázka, kdy a za jakých podmínek lze daňovou kontrolu na stejné zdaňovací období opakovat. Zákon stanoví, že daňovou kontrolu skutečností, které již byly předmětem daňové kontroly v minulosti, lze opakovat pouze v případě, kdy správce daně zjistí nové skutečnosti či důkazy, které nebyly a nemohly být správci daně v předchozí kontrole známy a tyto skutečnosti musí být natolik podstatné, že vzniknou pochybnosti o správnosti stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu. Daňovou kontrolu lze rovněž opakovat tehdy, kdy daňový subjekt změní své tvrzení. Při opakování daňové kontroly pak správce daně musí daňový subjekt seznámit s důvody jejího opakování. Je tedy zřejmé, že podmínky opakování daňové kontroly jsou do jisté míry na správním uvážení správce daně a bude záležet na tom, jak správce daně započetí opětovné daňové kontroly odůvodní a následně na daňovém subjektu, jak se případně bude tomuto opětovnému započetí daňové kontroly bránit. Každá situace vedoucí k opakování kontroly je značně odlišná, nelze tedy bez důkladného zvážení všech skutečností určit, zda jsou veškeré zákonné podmínky splněny, či se jedná o nezákonný exces ze strany správce daně.  

Není cílem tohoto krátkého článku seznámit čtenáře s komplexní úpravou daňové kontroly, cílem je naopak upozornit na možné následky neodborného vedení daňové kontroly a rovněž na stoupající trend postupu daňových subjektů, kdy se tito na daňového poradce obracejí až příliš pozdě a to někdy až v okamžiku před odvoláním proti platebnímu výměru na doměřenou daň. V této fázi má daňový poradce již velmi omezené možnosti, aby zásadním způsobem výsledek daňové kontroly změnil (i když i to se někdy povede). Velmi důležité je, aby daňová kontrola byla řízena daňovým subjektem (resp. daňovým poradcem) a nikoli pouze správcem daně. Jen od počátku kvalitně vedená daňová kontrola může dopadnout bez zbytečných doměrků. Proto není vhodné otálet a je dobré oslovit daňového poradce co nejdříve.

Z výše uvedeného vyplývá, že daňová kontrola je mnohem složitější proces, než se na první pohled může zdát. Daňová kontrola není pouze o důkazním břemeni, které daňový subjekt musí unést, daňový subjekt by měl vědět, jaký postup správce daně je v souladu se zákonem a jaký je již nezákonným excesem. V praxi je prakticky ve všech případech vhodné, aby se daňový subjekt obrátil na daňového poradce a prostřednictvím něj (samozřejmě za plné vzájemné spolupráce a důvěry) se správcem daně jednal. Jen v těchto případech si můžete být jisti, že budou Vaše práva maximálně využita a budete plnit pouze takové povinnosti, které vyplývají z právní úpravy a při respektování minimálních zásahů do Vaší sféry. Jen daňová kontrola vedená od počátku s odbornou péčí a pokud možno profesionálem, kterým daňový poradce dozajista je, může vést ke zdárnému konci.