Institut posečkání daně

Generální finanční ředitelství, jakožto autor tohoto pokynu, se v něm snaží z důvodu maximální možné míry jednotnosti a objektivnosti při rozhodování o upuštění od předepsání úroku z posečkání, vymezit skutečnosti, v nichž lze spatřovat zákonné důvody tvrdosti, tak jak jsou popsány v ustanovení § 157 odst. 7 daňového řádu.

Obecně je institut posečkání daně vymezen v § 156 a 157 daňového řádu. Podle něj má správce daně možnost (nikoli však povinnost), posečkat s úhradou daně, případně rozložit její úhradu na splátky.

Daňový řád stanoví rovněž podmínky, které je třeba splnit, aby mohlo být žádosti o posečkání daně vyhověno. Mezi tyto podmínky patří např. skutečnost, kdy by neprodlená úhrada daně znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, byla by ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných, pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období apod.

Daňový subjekt má tak množnost podle daňového řádu požádat o posečkání s úhradou daně (správce daně o dané žádosti pak musí rozhodnout do 30 dnů ode dne podání žádosti a v rozhodnutí musí stanovit i dobu posečkání), avšak má povinnost platit úrok z posečkané částky. Úrok z posečkané částky odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

Správce daně má však možnost odpustit tento úrok z posečkání. Nicméně podmínky pro upuštěné od předepsání nejsou v daňovém řádu stanoveny zcela přesně a jednoznačně (daňový řád v § 157 odst. 7 pouze sděluje, že správce daně může upustit od předepsání úroku z posečkání, pokud by ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku).

Toto ne zcela jasné vymezení má často za následek, že při rozhodování od upuštění od předepsání úroku z posečkání je postupováno mezi jednotlivými správci daně velmi rozdílně.

Jak již bylo uvedeno, tak cílem nového pokynu je jakési sjednocení postupu při rozhodování o upuštění od předepsání úroku z posečkání pro správce daně.

V metodickém pokynu jsou uvedeny 2 kategorie podmínek, které musejí být daňovým subjektem naplněny, aby mu vznikl nárok na upuštění od předepsání úroku z upuštění.

První kategorií jsou tzv. podmínky vylučující upuštění. Pokud je byť jen jediná podmínka z nich daňovým subjektem porušena, automaticky nárok na upuštění od úroku z posečkání zaniká. Mezi tyto podmínky patří např., že v době rozhodování správce daně má daňový subjekt i jiné nedoplatky u územních finančních orgánů anebo celních orgánů (kromě neuhrazeného úroku z posečkání, který je předmětem žádosti), žádost o posečkání daně byla podána až po 3 měsících od splatnosti (náhradní splatnosti) částky daně, o jejíž posečkání je žádáno, posečkaná daň byla stanovena správcem daně podle pomůcek bez součinnosti daňového subjektu, žádost daňového subjektu o posečkání byla podána po zahájení daňové exekuce atd. Pokud není ani jediná podmínka obsažená v první kategorii splněna, je třeba testovat druhou kategorii podmínek.

V druhé kategorii podmínky jsou tzv. podmínky, respektive důvody umožňující upuštění od předepsání úroku z posečkání. Z nich musí daňový subjekt splnit alespoň jednu, aby mu nárok na upuštění od předepsání úroku z posečkání mohlo být přiznáno. Mezi tyto podmínky patří např., že daňový subjekt byl stižen mimořádnou, zejména živelnou událostí, ke které došlo v průběhu zdaňovacího období, ke kterému se posečkaná daň váže, daňový subjekt předčasně (tj. nejpozději do poloviny celkové povolené lhůty posečkání) uhradil posečkanou daň, či daňový subjekt vzorně v předchozích třech letech před podáním žádosti plnil své nepeněžité povinnosti.

Lze tedy očekávat, že daný metodicky pokyn sjednotí rozhodovací praxi správců daně ve věci upuštění od předepsání úroku z posečkání.