Nejistá budoucnost kontrolního hlášení

Předmětem tohoto článku bude zrušené ustanovení § 101d odst. 1, ale pro úplnost začnu ustanovením § 101g odst. 5.

Ustanovení § 101g odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty znělo do zrušení Ústavním soudem takto: "Výzva, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání správcem daně." Jednoduše řečeno: výzva správce daně směřující ke kontrolnímu hlášení odeslaná e-mailem je doručena okamžikem odeslání, a to se všemi právními důsledky (pokuta až 500 000 Kč). Každý kdo používá e-mail, tak ví, že problémy s doručením mailu byly, jsou a budou. Prostě se e-mail občas ztratí. Tohle chápe i Ústavní soud, který toto významné zjednodušení doručování správci daně zatrhl.

Mnohem zajímavější však je zrušení ustanovení § 101d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, které do 31. prosince 2017 zní: "V kontrolním hlášení je plátce povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daně."

Na začátku je třeba se zamyslet nad obsahem kontrolního hlášení. Pokud si přečtete ustanovení § 101c až 101k zákona o dani z přidané hodnoty, tak nezjistíte co se vlastně do kontrolního hlášení má psát. Nikde v zákoně to není uvedeno. Jenom v inkriminovaném § 101d odst. 1 je napsáno, že se uvádí předepsané údaje potřebné pro správu daně. Není tam uveden žádný konkrétní údaj, který se má uvést. Dokonce tam není uvedeno ani kdo ty předepsané údaje stanovuje. V praxi pak tyto údaje stanovuje Ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství, a to ve formě struktury elektronického podání kontrolního hlášení. V praxi tedy nějaký programátor, podle toho jak to chtějí "ti nahoře" a jak mu to programování jde. Až někdo bude chtít v kontrolním hlášení obvod břicha dodavatele (zda si nežije nad poměry v porovnání s vystavenými fakturami), tak to budeme muset v kontrolním hlášení uvést.

A to je právě důvod, kvůli kterému Ústavní soud toto ustanovení zrušil. Nelíbila se mi svévole Ministerstva financí a Generálního finančního ředitelství stanovit jakýkoliv okruh údajů, které mají být uváděny. Navíc tyto údaje jsou uváděny všemi plátci DPH, v pravidelných intervalech a elektronicky (čili jednoduše zpracovatelné). Zkrátka a jednoduše ochrana osobních údajů vyhrála na zájmem vybrat daně.

Jenom krátce odbočím k ostatním formulářům, jejichž obsah též stanovuje Ministerstvo financí. Na ty se předmětné ustanovení nevztahuje a to právě z důvodu, že neobsahují tolik konkrétních údajů. Ostatní formuláře jsou jakýmsi návodem, jak splnit povinnost daňového subjektu stanovit daň. Pokud odhlédnu od toho, jaké další údaje jsou v těchto formulářích potřeba vyplnit (například rozvaha a výkaz zisku a ztráty v přiznání k dani z příjmů) a jakou formou je stanoven formát a struktura elektronického podání (pokynem GFŘ řady D s odkazem na web Ministerstva financí), tak s daným tvrzením lze souhlasit.

Ústavní soud požaduje, aby alespoň okruh údajů v kontrolním hlášení byl stanoven zákonem a/nebo aby ke stanovení konkrétních údajů vyhláškou bylo zákonem zmocněno Ministerstvo financí. Podobně jako je to ve věcech stavebního řízení či zápisů do obchodního rejstříku (formuláře jsou vydány vyhláškou na základě zákonného zmocnění).

Na tuto situaci reagovalo Ministerstvo financí tím, že ve volebním roce se to nedá stihnout a zákon se ve standardním legislativním procesu do konce roku schválit nepodaří. Vyhláška se dá stihnout za dva dny, ale k té není Ministerstvo financí zmocněno.

Na jaké se můžeme připravit scénáře?

Stále je ve hře i ten, který navrhuje Ústavní soud. Například by to bylo možné provést v okamžiku, kdy bude rozpuštěna Poslanecká sněmovna a danou novelu by schválil Senát formou zákonného opatření senátu (podobně jako daň z nabytí nemovitých věcí v roce 2013).

Další variantou je legislativně velmi nestandardní řešení. Konkrétní údaje kontrolního hlášení by vydala vláda formou nařízení vlády nebo Ministerstvo financí formou vyhlášky, aniž by existovalo zmocnění ze zákona. Nařízení vlády či vyhlášku by zřejmě následně zrušil Ústavní soud. Ovšem do té doby by tato podzákonná norma platila a dala by čas na řádné schválení v legislativním procesu. Ale taky by to znamenalo hození rukavice Ústavnímu soudu. Protože toto nestandardní řešení zatím nikdy nenastalo.

Třetí možností je nulové řešení. Nutno podotknout, že Ministerstvo financí tuto variantu momentálně prosazuje nejvíc. Dle názoru Ministerstva financí bylo ono zrušené ustanovení § 101d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty nadbytečné, protože se na kontrolní hlášení vztahuje obecné ustanovení zakotvené v § 72 odst. 1 a 2 daňového řádu: "(1) Přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení lze podat jen na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem. (2) V tiskopisech a v nich vyznačených přílohách, které jsou součástí podání, lze požadovat pouze údaje nezbytné pro správu daní."

Ministerstvo financí má za to, že kontrolní hlášení je řádné daňové tvrzení dle § 1 odst. 3 daňového řádu: "Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování (dále jen „řádné daňové tvrzení“) a dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování (dále jen „dodatečné daňové tvrzení“) podané daňovým subjektem." Mám takovou obavu, že ryba pojmenovaná pes se mezi savce zařadit nedá. Kontrolní hlášení se sice jmenuje "hlášení", ale s hlášením ve smyslu § 1 odst. 3 daňového řádu to nemá nic moc společného. Například kontrolním hlášením se nezjišťuje ani nestanovuje daň. To se v případě daně z přidané hodnoty činí daňovým přiznáním. Hlášení ve smyslu § 1 odst. 3 daňového řádu je například "Hlášení plátce daně o dani z příjmů vybírané srážkou", kterým se stanovuje srážená daň z příjmu. Kontrolní hlášení (a souhrnné hlášení) lze spíše přiřadit k záznamní povinnosti, která je poskytována správci daně. Názor finanční správy má tudíž velmi chabé základy.

Nutno též podotknout, že nulové řešení by bylo jenom přesunutí neústavního práva do jiného předpisu, který Ústavní soud nezrušil. Znamenalo by to nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu, což by bylo poprvé v polistopadové historii.

Navíc je třeba vzít na vědomí i bod 71 rozhodnutí, kterým Ústavní soud vysvětluje, proč uvedené ustanovení nezrušil okamžitě: "Účinky zrušení posledně zmíněného ustanovení Ústavní soud stanovil až na 31. 12. 2017 (§ 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.), a to z následujících důvodů. Okamžitým zrušením tohoto ustanovení by ztratila smysl celá právní úprava kontrolního hlášení." V případě nulové varianty Ústavní soud má za to, že právní úprava kontrolního hlášení by ztratila smysl. Povinnost podat kontrolní hlášení nadále platí (viz § 101c), lhůta stále existuje (viz § 101e), sankce stále existují (viz § 101h), ale od 1. ledna 2018 nebude mít kontrolní hlášení věcnou náplň. Takže jakou budoucnost bude mít kontrolní hlášení?