Svěřenské fondy I: (Ne)tradiční správa rodinného majetku

Svěřenské fondy se v posledních letech etablovaly do povědomí nejen právnické obce a jsou čím dál více využívány mimo jiné i při ochraně a správě rodinného majetku. V čem ale tkví kouzlo tohoto často skloňovaného institutu? Na dalších řádcích Vás seznámíme se základy fungování svěřenských fondů, způsoby jejich využití a hlavními přednostmi oproti jejich alternativám.
Byť byla současná podoba svěřenských fondů zavedena do českého právního řádu teprve nedávno, jejich historie sahá v Evropě minimálně do středověku a obdobné institutu jsou i dnes využívány v mnoha právních systémech po celém světě pro správu a ochranu majetku (např. anglické „trusty“), plánování dědictví či charitativní účely. České pojetí svěřenských fondů vychází ze stejného základu s možností jejich využití jak pro soukromé, tak pro veřejně prospěšné účely. 

Svěřenský fond
Jak praví zákon (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), základ celého institutu svěřenského fondu spočívá ve vyčlenění části majetku zakladatele a svěření tohoto majetku do správy správce. Zakladatel tímto krokem přestává být vlastníkem vyčleněného majetku, a aby si správce nemohl s majetkem dělat, co se mu zamane, vydává zakladatel rovněž tzv. statut svěřenského fondu. 
Statut svěřenského fondu je listina, vydávaná formou notářského zápisu, která kromě základních údajů jako vymezení názvu, trvání a účelu svěřenského fondu může obsahovat i další pokyny zakladatele správci k nakládání s majetkem vloženým do svěřenského fondu. 
Svěřenský fond bývá také označován jako účelové sdružení majetku. Vlastnické právo k tomuto majetku vykonává správce, ale majetek samotný není ve vlastnictví správce ani zakladatele ani nikoho jiného. 

Zakladatel, správce a obmyšlený
Svěřenský fond má tedy svého zakladatele, který vydává statut a vyčleňuje do svěřenského fondu svůj majetek, a správce, který majetek ve svěřenském fondu v souladu se statutem spravuje. Vedle těchto aktérů nám zbývá poslední, tzv. obmyšlený, tedy osoba či osoby, kterým má být ze svěřenského fondu (opět v souladu se statutem) plněno. 
Zastavme se chvíli u osoby správce. Správce je klíčovou osobou svěřenského fondu, neboť je to pouze on, kdo může s majetkem ve svěřenském fondu nakládat. Náleží mu plná správa vloženého majetku, dbá tedy o jeho rozmnožení a uplatnění v zájmu obmyšlených osob v souladu se statutem. 
Správce může být jeden nebo jich může být více, musí však vždy jít o fyzické osoby. Obdobně jako u statutárních orgánů obchodních společností je možné určit, ve kterých situacích jedná každý správce samostatně a ve kterých musí jednat správců více či všichni správci společně. Zpravidla je správce jmenován a odvoláván zakladatelem, není-li ve statutu uvedeno jinak. 

Flexibilita
Zde se dostáváme k základní přednosti svěřenského fondu v českém pojetí – jeho flexibilitě. Zakladatel může v rámci statutu stanovit (téměř) bez omezení další pravidla pro fungování svěřenského fondu a správu majetku do svěřenského fondu vloženého. Pokud jsme v minulém odstavci hovořili o jmenování správce zakladatelem, pak zakladateli nic nebrání upravit ve statutu volbu správce odlišným způsobem. Uveďme příklad: 
„Zakladatel v rámci statutu stanoví, že po dobu jeho života bude jmenovat a odvolávat správce právě zakladatel. Po smrti zakladatele tato pravomoc přejde na všechny obmyšlené osoby svěřenského fondu, které se však budou muset na volbě správce jednohlasně shodnout.“

Obdobným způsobem může zakladatel ve statutu upravit celou řadu situací, které mohou během fungování svěřenského fondu vyvstat. Pro lepší představu opět využijme několik příkladů:

• „Zakladatel určí obmyšlenými své děti s tím, že do budoucna se pak stanou obmyšlenými i všichni další potomci zakladatele v linii přímé (vnuci a vnučky).“
• „Zakladatel vloží do fondu finanční prostředky pro obmyšleného (nezletilý syn) a stanoví pravidla pro jejich výplatu tak, že obmyšlenému bude vypláceno měsíční kapesné ve stanovené výši a hrazeny veškeré výdaje související se studiem, to vše až do vyčerpání vložených finančních prostředků.“
• „Zakladatel vloží do svěřenského fondu akcie své rodinné firmy a v rámci statutu stanoví jako fakultativní orgán rodinnou radu složenou z 3 nejstarších členů skupiny obmyšlených osob. Rodinná rada bude mít obdobné pravomoci, jako valná hromada společnosti, nebude však mít oprávnění rodinnou firmu prodat.“
• „Zakladatel ve statutu určí, že po uplynutí 10ti let dojde ke zrušení svěřenského fondu a veškerý zbývající majetek bude rozdělen mezi obmyšlené rovným dílem.“

Konkrétní úprava pokynů zakladatele pro správu majetku v rámci statutu svěřenského fondu se bude lišit fond od fondu dle jejich účelu, množství a povahy vkládaného majetku a v neposlední řadě od přání a záměrů samotného zakladatele fondu. 
Právě vzhledem k obrovské míře flexibility zakladatelů při zakládání svěřenských fondů a tvorbě statutů se v praxi můžeme setkat s celou škálou svěřenských fondů. Od menších a jednoduchých svěřenských fondů spravujících rodinnou nemovitost až po dynastické svěřenské fondy, jejichž správci budou spravovat vložené bohatství pro další generace obmyšlených po celá desetiletí.

Využití v praxi
Možnosti využití svěřenských fondů jsou široké a stěží je lze všechny shrnout do krátkého článku. Pokud bychom měli jmenovat několik nečastějších, bude se jednat o (i) ochranu majetku, (ii) plánování dědictví, (iii) správu a předání rodinného majetku na další generace a (iv) dobročinné účely. 
Těmto i dalším praktickým využitím se budeme věnovat v navazujícím příspěvku, ve kterém bychom Vám rovněž přiblížili některé právní a daňové aspekty fungování samotných svěřenských fondů. Pokud by Vás však již v tuto chvíli tento institut zaujal, naši odborníci rádi zodpoví jakékoliv Vaše dotazy a pomohou Vám s přípravou statutu Vašeho svěřenského fondu!

Článek vznikl ve spolupráci s advokátní kanceláří AVENTAS s.r.o.