Transferové ceny

Optimální nastavení převodních cen, by mělo vždy respektovat princip tržního odstupu. To znamená, že fakturace mezi daňovými subjekty, personálně, nebo ekonomicky propojenými, by se měla odvíjet od běžných tržních podmínek.

Právní rámec problematiky transferových cen:

Je třeba mít na zřeteli, že transakce mezi sdruženými podniky by měly probíhat v obvyklých cenách, tedy takových způsobem, jako by bylo postupováno mezi nezávislými subjekty v běžných obchodních vztazích. Je-li tento princip porušen a není-li rozdíl uspokojivě doložen při daňové kontrole, postupuje správce daně podle ustanovení §23 odst. 7 ZDP, kde se uvádí: „Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl.“ Zisky, které tak měly být dosaženy a s ohledem na specifické podmínky smluvního vztahu dosaženy nebyly, mohou být do zisků zahrnuty a následně zdaněny.

Povinnost provádět fakturace cenách v daném místě a čase obvyklých je tedy zakotvena přímo v zákoně o dani z příjmů v ustanovení §23 a v obchodním zákoníku obdobný požadavek nalezneme v §196a odst. 3, který upravuje prodej majetku mezi sdruženými podniky, jehož hodnota přesahuje 10% základního kapitálu některé ze zúčastněných společností. Transferové ceny, nebo též ceny obvyklé jsou, jak již bylo zmíněno, uplatňovány v transakcích prováděných mezi propojenými osobami, a to jak při převodu majetku, tak i při poskytování služeb. Problematika převodních cen se v aktuální době v České republice dostává výrazně do popředí. Je zakotvená v české daňové legislativě v zákoně č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů a dále v podobě Směrnice o převodních cenách pro národní podniky a daňové správy, vydané OECD, jež byla přijata v podobě pokynů Ministerstva financí. Problematika transferových cen a je taktéž upravena v rámci smluv o zamezení dvojího zdanění a prolíná se do celkové daňové legislativy a právního rámce. Stěžejní směrnice, které si kladou za cíl, sjednotit postup daňových správ jsou následující tři:

• Pokyn D 332 – Sdělení Ministerstva financí k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky
• Pokyn D 333 – Sdělení Ministerstva financí k závaznému posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami
• Pokyn D 334 – Sdělení Ministerstva financí k rozsahu dokumentace způsobu tvorby cen mezi spojenými osobami

Na kontrolu nastavení transferových cen se zaměřuje Specializovaný finanční úřad, který funguje již od roku 2012. Specializovaný finanční úřad provádí cenovou kontrolu právnických a fyzických osob. A daňovou správu subjektů s obratem nad 2 mld. Kč. Samozřejmě nejrizikovější z hlediska možné kontroly jsou v daném případě transakce propojených osob na mezinárodní úrovni s dopadem na přesun zisku a sdílení rizika mezi sdruženými podniky.

Závěry a naše doporučení k uplatňování transferových cen

Jsou-li převodní ceny správně nastaveny, zbývá proces zdokumentovat. V případě daňové kontroly tak Vaše společnost získá strategickou výhodu být o krok napřed před správcem daně. Na základě pokynů ministerstva financí k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky se obecně doporučuje vytvoření daňové dokumentace k transferovým cenám, která slouží zejména jako podklad pro následné jednání s daňovým úřadem. Kvalitně zpracovaná daňová dokumentace výrazně usnadňuje následnou komunikaci a dokládání přiměřenosti cen transakcí při řízení před správcem daně. Rovněž pak předkládá-li plátce daně aktivně dokumentaci včetně srovnávacích studií, dokládajících správnost nastavení uplatňovaných převodních cen, je na správci daně aby prokázal, že se nepodařilo věrohodně doložit uplatňované převodní ceny. Jinými slovy, důkazní břemeno je v daném případě na správci daně. Naopak do méně výhodné pozice se poplatník dostává ve chvíli, kdy převodní ceny zdokumentovány a podpořeny srovnávací analýzou nejsou a poplatník tak reaguje až na požadavky finančního úřadu. Obecně proto doporučujeme našim klientům využít tuto strategickou výhodu v maximální míře a za včas se na případnou daňovou kontrolu připravit.

Nutno podotknout, že daňové subjekty nemají ze zákona povinnost vést dokumentaci k transferovým cenám, nicméně je v jejich zájmu, aby správce dospěl k závěru, že při nastavení převodních cen bylo postupováno v souladu s principem tržního odstupu.

Při eliminaci obzvláště závažných rizik lze taktéž využít předběžné cenové dohody (tzv. APA, tj. Advance Pricing Agreement). Pokud totiž poplatníkovi vzniká pochybnost, zda ceny odpovídají cenám obvyklým, může požádat správce daně o závazné posouzení způsobu stanovení cen. Účinky rozhodnutí trvají 3 roky a správní poplatek za jedno podání činí 10 tis. Kč.

Týká-li se Vás tedy problematika převodních cen, doporučujeme toto téma nebrat na lehkou vánu, neboť finanční úřad může doměřit daň i za několik let zpětně, přičemž příslušenství může i převýšit daňový doměrek. Zajímá-li Vás uvedené téma, rádi Vám s danou problematikou pomůžeme.