Vybraná soudní judikatura 02/2013

Společnost M. I. (žalobkyně) podala daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za březen 2011 řádně a včas, správce daně však vydal (rovněž řádně a včas) výzvu k odstranění pochybností. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala a poskytla potřebné listiny, materiály a navrhla výslech svědků jakožto důkaz svého tvrzení. Koncem července 2011 byl správce daně požádán o sdělení výsledku postupu k odstranění pochybností (dále jen „POP“). Správce sdělil, že jeho pochybnosti přetrvávají a hodlá pokračovat ve výslechu svědků. Žalobkyně tedy podle § 38 DŘ podala podnět na ochranu před nečinností. Finanční ředitelství pak k podnětu sdělilo, že správce daně neshromáždil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a podnět odložilo. Ve spise byl dále uveden protokol o výslechu svědka z konce února 2012. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že šetření doposud nebylo ukončeno. Žalobkyně tedy daný postup žalovala žalobou na ochranu proti nečinnosti, neboť shledala dobu trvání POPu neúměrně dlouhou.

NSS je názoru, že POP „má sloužit především k odstranění jednotlivých, dílčích pochybností již konkrétně vyjádřených a nemá sloužit k obsáhlému a časově i personálně náročnému dokazování. Pro takový účel je vhodným nástrojem daňová kontrola.“ Dále bylo konstatováno, že při použití POP je třeba „klást důraz na rychlost a jednoduchost řízení.“

Výše uvedený důraz na rychlost potvrzuje i ustanovení § 89 odst. 4 DŘ, které požaduje, aby správce daně v případě, že z daňového tvrzení vyplývá vznik daňového odpočtu, vydal výzvu k odstranění pochybností do 30 dnů ode dne učinění podání (nejdříve však od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového tvrzení).

Z předmětného rozsudku rovněž vyplývá, že správce daně má možnost zahájit v rozsahu pochybností daňovou kontrolu a to v případě, že jeho pochybnosti nejsou odstraněny. Pokud tedy budou pochybnosti přetrvávat, pak správce daně tuto skutečnost sdělí daňovému subjektu a umožní mu podat návrh na doplnění dokazování. I v případě, že daňový subjekt žádné návrhy nepodá, případně je zcela nečinný, může správce daně zahájit daňovou kontrolu. „Znamená to, že již nemůže další dokazování vést uvnitř postupu k odstranění pochybností, ale v rámci daňové kontroly.“

Dále je Nejvyšším správním soudem konstatováno, že jako prostředek pro právní ochranu není možno použít žalobu proti nečinnosti, ale možností je použití tzv. zásahové žaloby (§ 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů).

Shrneme-li závěry daného rozhodnutí, pak je možno usuzovat, že POP by měl sloužit k rychlému jednání, které by mělo sloužit k odstranění dílčích, jednotlivých pochybností a nikoli k rozsáhlému dokazování. Přetrvávají-li pochybnosti správce daně a nejsou odstraněny, pak je možno zahájit daňovou kontrolu.