Zákon o dani z přidané hodnoty

Je smutné, že již dávno neplatí, že podnikatelský subjekt, který chce správně interpretovat zákon, tak si nevystačí se samotným textem zákona, ale musí vycházet ze soudní judikatury či značného množství pokynů vydávaných ze strany státní správy, respektive dodatků a doplňujících informací k těmto pokynům.

Co se týká samotných sazeb daně z přidané hodnoty, tak na základě novely zákona č. 113/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evidenci tržeb, došlo k zařazení stravovacích služeb od 1. 12. 2016 do přílohy č. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. K této novele byla vydána Informace GFŘ k uplatňování sazeb u stravovacích služeb, ve které je výslovně potvrzeno, že uplatnění první snížené sazby daně se vztahuje jak na služby restaurací, tak cateringových společností, závodních jídelen apod. – s výjimkou plnění, která jsou od daně osvobozena na základě ustanovení § 57 až § 59 zákona o dani z přidané hodnoty.

Následně byl dne 14. 2. 2017 vyhlášen ve Sbírce zákonů zákon č. 33/2017 Sb., na základě kterého došlo ke snížení sazby daně z přidané hodnoty u novin a časopisů z 15 % na 10 %. Přestože zákon měl schválenu účinnost od 1. 1. 2017, tak podle informace vydané ze strany státní správy, nastává jeho účinnost k datu 1. 3. 2017.

Zároveň dne 2. 2. 2017 byl publikován na webu Finanční správy dokument označený jako dodatek k „Informaci GFŘ k aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti u poskytnutí služby elektronických komunikací“ v oblasti nákupu a prodeje služeb elektronických komunikací. Zmíněný dokument byl vydán díky reakci veřejnosti a značnému množství dotazů adresovaných na státní správu v oblasti uplatnění mechanismu přenesené daňové povinnosti v oblasti poskytnutých služeb elektronických komunikací. V této informaci je tedy uvedeno mj. následující:

Příjemce nakupuje vymezenou službu elektronických komunikací za účelem vlastní spotřeby (je v tomto případě účastníkem těchto služeb elektronických komunikací, který je současně koncovým uživatelem) nebo aby umožnil konzumaci služby dalším koncovým uživatelům (např. zaměstnancům, dceřiným společnostem, nájemníkům, ubytovaným osobám, zákazníkům restaurace). Důležité je, že tak nečiní se záměrem dosažení zisku u vymezené služby a dané služby pouze „přefakturuje“. Režim přenesení daňové povinnosti se neuplatní.

Zde je rozhodující, že plátce pořizuje dané služby nikoliv za účelem jejich dalšího prodeje, resp. se záměrem dosažení zisku, ale výlučně za účelem jejich konzumace (plátcem nebo subjektem, kterému plátce službu pouze „přefakturuje“), a proto nebude toto plnění podléhat režimu přenesení daňové povinnosti.

Výše uvedený text by tedy měl odstranit obavy spousty podnikatelských subjektů, plátců daně z přidané hodnoty, kteří nevěděli, jak mají postupovat v situaci, kdy holdingová společnost přeúčtovává náklady na telekomunikační služby svým dceřiným společnostem.

Další významnou změnou v oblasti daně z přidané hodnoty bude novela, která byla Poslaneckou sněmovnou postoupena dne 13. 2. 2017 (jednalo se o sněmovní tisk 873) Senátu. Senát nicméně na pořadu své 5. schůze uskutečněné dne 8. 3. 2017 (materiál je označen jako senátní tisk č. 53) tuto novelu vrátil Poslanecké sněmovně s navrženým pozměňovacím návrhem v oblasti osvobození od DPH těch pozemků, které tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí. Druhou změnou obsaženou v pozměňovacím návrhu je zúžení stávající definice pojmu stavební pozemek. Naopak ze strany Senátu nebyl schválen pozměňovací návrh, který se týká především umožnění odpočtu DPH veřejnoprávního rozhlasu a televize.

Osud zmíněné novely se tak dostal opět do rukou Poslanecké sněmovny, která na své 56. schůzi dne 4. 4. 2017 setrvala na původním návrhu zákona. Ke dni zpracování tohoto textu nebyl nicméně zákon ještě podepsán ze strany prezidenta, proto lze pouze doporučit, aby podnikatelské subjekty věnovaly pozornost okamžiku nabytí účinnosti této novely. Pravděpodobnou variantou je nabytí účinnosti buď k 1. 6. 2017 nebo k 1. 7. 2016.

Mezi nejvýznamnější změny, které tato novela přinese, patří např. zrušení specifických pravidel pro společnosti (např. v oblasti automatické registrace), nově se bude také za osobu povinnou k dani považovat podílový fond a podfond investičního fondu. Dále se do zákona dostává ustanovení (jedná se o reakci na soudní judikaturu), které sděluje, že v určitých situacích nemá pořizovatel nárok na odpočet daně v případě pořízení zboží z jiného členského státu. Mezi další navrhované změny patří např. změny v oblasti odvodu DPH v případě přijatých záloh, kdy novela obsahuje výčet údajů, které musejí být známy ke dni přijetí zmíněné zálohy, aby povinnost přiznat daň vznikla. Nově bude také u poskytování zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku po dobu delší než 12 měsíců platit (až na výjimky), že toto plnění se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém bylo poskytování tohoto plnění započato. Novela také upravuje oblast odvodu DPH na výstupu v případě nedoložených mank a škod. Mezi navrhované změny patří rovněž posun okamžiku jednorázové úpravy odpočtu u dlouhodobého majetku (např. v situaci prodeje) z posledního měsíce kalendářního roku (respektive z posledního kalendářního čtvrtletí) do příslušného zdaňovacího období, kdy k uskutečnění plnění došlo. Subjekty podnikající v oblasti stavebních prací by také neměly přehlédnout nové ustanovení v § 92e odst. 3, které zní, že při poskytnutí pracovníků pro stavební nebo montážní práce plátci, použije plátce režim přenesené daňové povinnosti.

Přeji si, aby informace zde uvedené byly pro Vás přínosné a pomohly Vám alespoň k prvotní orientaci ve změnách, které oblast daně z přidané hodnoty přinesla, respektive teprve přinese. V situaci, kdy budete mít nějaký dotaz k dané problematice, neváhejte se na nás obrátit.