Aktuality
Zaostřeno na poradenství
Aktuality
Zaostřeno na poradenství
Daňové poradenství
Ing. Jiří Šindelář,
11. ledna 2013
V současné době již není výjimkou, že podstatné změny v daních jsou ze strany zákonodárců schvalovány až na poslední chvíli a poplatníci tak jsou vystaveni značné nejistotě, jakou finální podobu bude ten či onen zákon nakonec mít.
Nejinak tomu bylo ani na sklonku loňského roku, kdy Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky schvalovala změny ve vztahu k zákonu o dani z přidané hodnoty. Změny v tomto zákoně byly nakonec schváleny Poslaneckou sněmovnou na schůzi konané dne 19. 12. 2012, následně byly dne 21. 12. 2012 podepsány prezidentem a ve Sbírce zákonů vyhlášeny pod čísly 500/2012, respektive 502/2012.
Zákon č. 500/2012, častěji známý pod označením vládní daňový balíček, nezasahuje jen do oblasti zákona o dani z přidané hodnoty, ale i do oblasti daní z příjmů, spotřebních daní či daně dědické, darovací a daně z převodu nemovitosti. Ve vztahu k dani z přidané hodnoty je nejpodstatnější změnou skutečnost, že s účinnosti od 1. 1. 2013 se zvyšují o jeden procentní bod obě sazby daně. Snížená sazba daně tak vzroste ze současných 14 % na 15 % a sazba základní vzroste ze současných 20 % na 21 %.
Tento zákon také přeřazuje dětské pleny a některé zdravotnické prostředky ze sazby snížené do sazby základní v rámci přílohy č. 3. V případě zdravotnických prostředků je to reakce ze strany České republiky na zahájení řízení o porušení Smlouvy o fungování Evropské unie vůči České republice, kdy podle názoru Evropské komise byly zdravotnické prostředky vymezeny v příliš širokém rozsahu.
Oproti tomu zákon č. 502/2012 se týká především oblasti daně z přidané hodnoty a to v rovině legislativně-technické, kdy tyto schválené změny jsou reakcí jak na aktuální předpisy ze strany Evropské unie, tak na podněty ze strany správců daně.
První kategorie změn se týká oblasti definic, kdy novela mj. nově vymezuje místo pobytu fyzické osoby, sídlo osoby povinné k dani (nově by se mělo vztahovat jak na osobu fyzickou, tak právnickou) či změnu v definici provozovny, kterou by tak nově podle § 4 odst. 1 písm. k) měla být organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží, převod nemovitostí nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje (tato definice nemůže být ale aplikována na definici příjemce služby, která je nově obsažená v ustanovení § 9 odst. 1; podle důvodové zprávy k tomuto zákonu je definice provozovny obsažené v § 9 odst. 1 širší než definice v § 4 odst. 1 písm. k), a to ve vazbě na dostatečnou stálost a vhodné personální a technické zdroje, což jí umožňují přijímat a využívat služby, které jí jsou poskytnuty pro její potřebu).
Novela dále pro účely zjednodušení zavádí nové pojmy jako osoba neusazená v tuzemsku, osvobozená osoba, je také nově v rámci základních pojmů definován vklad podniku a je zpřesněna formulace dodání zboží s instalací a montáží. Změna je rovněž v definici dopravního prostředku obsažená v § 4 odst. 3 písm. a).
Novela zákona o dani z přidané hodnoty přináší změnu ve vztahu k určení místa plnění ve vztahu k dlouhodobému nájmu dopravních prostředků poskytovanému osobě nepovinné k dani. Doposud se místo plnění u tohoto typu nájmu stanovilo podle základního pravidla, tj. podle sídla poskytovatele služby nebo umístění provozovny, jestliže byl nájem poskytován jejím prostřednictvím. Podle nového specifického pravidla obsaženého v § 10d odst. 2 se místo plnění u dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani určí podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu.
Následně v odst. 3 je specifické pravidlo pro situace poskytnutí nájmu (jiného než krátkodobého) rekreační lodi osobě nepovinné k dani, kde místem plnění je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny. Do § 10d odst. 4 se poté přesunuje pravidlo skutečného užití, které bylo podle stávající právní úpravy obsaženo v § 10j.
S cílem vytvoření přehlednější struktury zákona o dani z přidané hodnoty jsou přesunuta příslušná ustanovení týkající se plátců a registračních povinností s tím spojených (§ 94 a § 95). Nově se podle § 6 odst. 2 osoba povinná k dani stane plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat (nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve).
Dále se také zavádí nový pojem identifikovaná osoba, kterým je přiděleno identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty, a které mají ve srovnání s plátcem pouze určité (omezené) povinnosti. Podle nových ustanovení § 6h a §6i se osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, stane identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi. Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, která je v jiném členském státě osvobozeno od daně. Tyto identifikované osoby pak budou mít povinnost přiznávat daň při pořízení zboží a přijetí služeb u příhraničních transakcí, nadále však budou při uskutečňování tuzemských plnění v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně (vzhledem k obratu).
Další skupinou jsou změny v oblasti daňových dokladů, jejich vystavování a uchovávání. Tato změna je provedena s cílem implementovat změny v oblasti pravidel fakturace, které zavádí Směrnice Rady 2010/45/EU. Základním záměrem je širší využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů. Mezi podstatné změny patří např. zrušení povinnosti doplňovat údaje přímo na daňovém dokladu (původní ustanovení § 31, § 32, § 35 a současný § 92a), protože obsah daňových dokladů v listinné a elektronické podobě musí zůstat po celou dobu uchovávání nezměněn. Povinnost doplnit některé údaje se pak přesouvá do evidence pro daňové účely v rámci § 100a.
Novela také ruší současný § 35 odst. 3, přestává tedy platit skutečnost, že datum doplnění údajů na daňovém dokladu při pořízení zboží z jiného členského státu, je považováno za datum vystavení daňového dokladu.
Dále je zavedena povinnost v případech, kdy je daň z příslušné transakce přiznávána odběratelem opatřit daňový doklad textem „daň odvede zákazník“, namísto sdělení, že osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je příjemce s odkazem na příslušné ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný odkaz.
Zároveň bude možno využít zjednodušený daňový doklad i pro bezhotovostní úhrady, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč (opět je zde ale podmínka, že se nesmí jednat o situace, kdy je dodáváno zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na dopočet, zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, nesmí se jednat o uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo se jedná o prodej zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele).
Mezi neméně významné změny, které novela přináší, je i povinnost přiznávat daň z plateb (záloh) přijatých přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění u subjektů, kteří nevedou účetnictví.
Mění se také koncept přiznávání daně u vybraných přeshraničních transakcí, kdy nově budou plátci či identifikované osoby přiznávat daň bez ohledu na to, zda je poskytovatel plnění registrován k dani v jiném členském státě či nikoliv.
Novela se týká i změn v oblasti převodu staveb, bytů a nebytových prostor, kdy podle novelizovaného textu v ustanovení § 56 bude tento převod osvobozen po uplynutí pěti let (do 31. 12. 2012 platila pro tento převod lhůta tříletá), zároveň se ale plátce bude moci rozhodnout, že i po uplynutí této lhůty převod zatíží daní.
Novela také rozšiřuje oblast ručení za daň, kdy příjemce plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňující dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem.
